Každá samička (žena, kočka, fena) chce zažít mateřství – LEŽ.
Představa je to možná nádherná, ale naprosto mylná. Lidská matka, na rozdíl od feny, se o své potomky stará nejen do dospělosti, ale v podstatě až do konce jejich života. Ten majitel, který “touhy” své feny přirovnává k touhám lidských matek, by si tedy měl nechat celý – třeba osmihlavý – vrh malých štěňat doma a pečovat o ně až do jejich stáří a skonu. V případě, že tomu tak neučiní, jsou následkem “jen” plnící se psí útulky, spolky, azyly a depozita – stovky odložených a zanedbaných psů, o které se nemá zájem nikdo starat. Fenka nemusí mít štěňata, aby byla zdravá a spokojená. Březost, porod a ani péče o štěňata neuchrání fenu před rakovinou ani jinými nemocemi. Nevyřeší ani její problémové chování – porod nezajistí, že se fena zklidní. Neexistuje žádná studie, která by pojednávala o tom, že by feny po štěňatech byly zdravější nebo šťastnější. Fena nesní o tom “stát se matkou” – nic takového si ani není schopná uvědomit.
Pes se po krytí uklidní – LEŽ.
Ve vašem sousedství hárají feny a váš pes “šílí”, nejí, nespí, podhrabává plot a neposlouchá povely. Řešením však rozhodně není krytí. Pes se krytím neuklidní. Naopak – jeho chování vůči hárajícím fenám se pravděpodobně ještě zhorší a stane se už úplně neovladatelným.
Se psem s průkazem původu se musí chodit na výstavy – LEŽ.
Pořízením psa s průkazem původu (PP) z chovatelské stanice se nezavazujete chodit na výstavy. Pokud psa chcete jen jako rodinného společníka a ne výstavního šampiona na chov – nevadí. Průkaz původu je rodný list, který se psovi vystavuje po narození a zůstává mu celý život, nehledě na to, zda navštěvujete výstavy nebo ne. Lze v něm dohledat celý rodokmen daného jedince včetně zdravotních testů všech generací, což vám dává alespoň nějaké záruky, že váš pes neonemocní chorobou na kterou jsou jeho rodiče testovaní.
Když štěně začne samo žrát, může do nového domova – LEŽ.
Minimální věk pro odběr štěňat je 50 dnů, stanovuje tak vyhláška č. 21/2013 Sb. o chovu psů a koček. Dřívější odběr, nejen, že porušuje výše zmíněnou vyhlášku, ale může mít velmi negativní vliv na socializaci a pozdější chování dříve odebraného štěněte. Výzkumy prokázaly, že u štěňat odebraných od matky dříve než v 50 dnech věku se v dospělosti objevila značně zvýšená tendence k agresi nebo naopak ke strachu. Konkrétně u 86% dospělých psů byl prokázaný zvýšený výskyt agrese především proti samotným majitelům a členům rodiny, u 75% psů byl prokázán zvýšený výskyt strachu z cizích lidí, psů, zvuků, míst a jiných běžných podnětů. Skutečně tedy nestačí, že štěně začalo samo žrát, fena potomky vychovává po psím způsobu a to žádný člověk nenahradí.
Všechny tyto zažité mýty jsou jedním z největších “strašáků” útulků a záchranných organizací. Dokud se jimi totiž bude společnost mylně řídit, bude počet opuštěných a zanedbaných psů v těchto zařízeních neustále přibývat. Za každým prohlášením: „Fena by přece měla mít jednou za život štěňata.”, se skrývá několik těchto štěňat, která byla prodána nebo rozdána a v dospělém věku majiteli odložena do útulku. A to v tom lepším případě. Často díky zažitému: „Štěně už žere samo, může od feny.”, dobrovolníci a neziskové organizace přijímají do své péče nevyrovnané, agresivní nebo vyděšené psy, které majitelé nezřídka uvazují v lesích a u svodidel. Kvůli: „Vybírali jsme pejska, ale nechtěli jsme chodit na výstavy, tak jsme koupili psa bez průkazu původu.”, končí většina starších psů v péči záchranných spolků, protože se u nich ve vyšším věku objeví genetické nemoci a majitelé nemají finance na úhradu léčby, která bývá obvykle velmi nákladná.
Proto za všechny neziskovky, organizace, depozita, azyly a útulky, starající se o opuštěné, nemocné, zanedbané a staré pejsky, prosíme:
Nevěřte mýtům.
