Popis práce v spolku na ochranu a pomoc zvířatům v nouzi očima jedné z dobrovolníků našeho spolku – Jarky Cejnarové.
Říkala jsem si, jestli si lidé uvědomují co práce jedinců a lidí – dobrovolníků co pomáhají psům , kočkám, prostě zvířatům v nouzi, obnáší. Jak to lidem vysvětlit? Popsat? Nebo jen přiblížit aby pochopily jak je práce ždímající, únavná a stresující. Ale i uspokojivá, a radostná při splnění ukolu- najít domov psovi, kočce nebo koňovi. Prostě jakémukoli živému tvoru. Když se podaří, to co se dařit má, zavládne vždy v celém spolku dobrá nálada a uspokojení. Můj vzkaz, práce, dopis Vám snad pomůže to pochopit, přiblížím Vám to v dopisu, vzkazu ke kterému přistoupím formou výpovědi, co vše spolu s dalšími lidmi, ještě duležitějšími, důslednějšími a více zainteresovanými podstupují dnes a denně. Abych se dostala k jádru pudla, musím popsat jak spolek „vypadá“, kdo v něm je, a kdo co dělá. Samozřejmě ve zkrácené verzi, postavení a funkce člena, dobrovolníka ve spolku se mění, člověk si přibírá další a další úkoly ke svým, nebo si členové změní funkce po domluvě.
Spolky se skládají povětšinou z několika skupin lidí.
Rada spolku – lidé, jež založili spolek = nejstarší členové, povětšinou ani nepoznáte, nevidíte, co vše tyto lidi dělají a třeba ani kdo to je.
Předseda spolku, jeden ze zakladatelů, aktivní ve všech směrech spolku, iniciátor a jakýsi šéf.
Lidí od propagace, lidí co zdarma fotí psy, dělají letaky, webovky. To vse zdarma!
Pak je tady důležitá osoba – takový dohled nad dočaskářema, hlídá papíry, očkování, operace, penízky, propagaci pejska, převoz pejska. Mimo jiné je 24/7 na telefonu pro dočaskáře, kdyby se něco stalo, pes se popral, utekl, prostě kdo ví co. Tento člověk toho hlídá neskutečný kvanta! A k tomu sám pracuje v normální práci.
Admini – vytváří psům alba, popisy, hlídají komentáře a zájemce o pejsky, povětšinou ženy, slečny co přijdou z práce , že školy, zasednou k pc a jedou co jim oči a prsty stačí. Sdílejí alba psů do stovek skupin! A všechny tyto příspěvky pak musí hlídat jestli se neozve zájemce. Kolikrát pejsky obrečí, jelikož se pejskovi nedaří najít domov, dočaska anebo je nemocný.
Ve spolku jsou dále lidé, co dělají komplet vše, vyzvedávají psy z nevhodných podmínek, zablešený, zmrzačený, a kolikrát psychicky narušený pejsky. Ty převezou na veterinu, pak k dočasce, té popíšou situaci, stav psa a jak k němu přistupovat. A pak pejska hlídají po celou dobu, co je ve spolku a jeho vývoj ke stavu, aby mohl do adopce.
Dočaskáři – z mého hlediska nejdůležitější lidi, převezmou psa, dojíždí na veterinu, pejsky konejší, uklidňují, ty hromádky neštěstí přetváří a přepracovávají k alespoň řekněme psovi – co se poprvé v životě nemusí bát, rvát o žrádlo anebo bát pohybu člověka. Je pravda, ne vždy se to podaří a pejsek se musí převézt ke zkušené dočasce, aby byl lepší průběh a postup. Někdy dojde na kousnutí, nesouhru nebo jen je pes ve stavu, kdy potřebuje ultra profesionální přístup. Od psovodů, chovatelů až po cvičák psů, to vše podstupuje pes v dočasce s člověkem, co ho vidí poprvé v den kdy byl vytažen z pekla na zemi a pejsci kolikrát ani netuší, že ten člověk ho neuhodí, nebude trápit hlady a jinak trýznit.To však ale pejsci kolikrát neví, protože neznají jiné věci než kotec, bič, hlad a tmu….
Převozce -člověk, co když má chvíli volna, sepisuje si trasy na mapách, obvoláva, kontaktuje, a pak v dny volna nebo i po práci sedne do auta a jede přes celou republiku jelikož 400km od něj je pes, co prostě potřebuje pryč a do bezpečí. Převozce nespí, jí bagety na pumpách a láduje se kafem z termosky, s rádiem naplno, aby neusnul. Nakonec vyzvedne psa, co třeba nezná auto, jelikož v něm nikdy nejel. Celí auto mu pozvrací, kolikrát i pokadí, ale převozci to nevadí, jelikož psa chápe.
Člověk od aukcí – taky človíček, co normálně pracuje, přijde z práce, prijme věci do aukce, všechny musí nafotit, popsat, nasdílet, pak hlídat komentáře. Vše zpočítat, odpočívat, zabalit, poslat, označit, zaplatit poštu. Vše bez chyb! Hlídat lidi jestli přijmuli balík, zaplatili balík, atd.
Ženy od krámku – no, co tady všechno ženy dělají, snad ani nejde popsat. Hlídají objednávky, domlouvají barvy, popisky, velikosti. Pak platby, odesílají zásilky, balí zásilky. Šílené a věřte, je to velice namáhavé.
Hlídač smluv, kontrol a čipů – člověk který opět nesmí udělat chybu, ani gramatickou, ani jinou. Člověk co musí hlídat právní záležitosti, člověk co pro mě osobně je něco jako super (nikoli Man) v našem případě opět žena.
Tito a další lidé stojí za funkčností spolku, kolikrát přijdou domů z práce, sednou k počítači, telefonu a vlastně pracují opět do noci proto, aby pomáhali. Je třeba pochopit návaznosti, věnovat se tomu s poctivostí. Můžou – můžeme se některým lidem zdát striktní, odtažití anebo jen jednoduše nesympatickí nebo podezřívaví.
Ale věřte, že za vším v pozadí, je spousta prohazování si zpráv, volání si mezi sebou, stresu a někdy breku. Holky brečí štěstím, když jde pes do domova! Holky brečí, když nějaký pejsek stoná! Ženský brečí, že by si sami vzaly ty psy co pod sebou mají, ale vědí, že již nemůžou. Je to práce, poslání a hlavně láska ke zvířeti, co kolikrát ani nevidí na vlastní oči a trpí s ním.
Ženy a muži od spolků, jsou ochotí nejet na dovolenou, protože je moc práce. Jsou ochotní v sobotu, v neděli sedět a makat na úkor soukromého života či kolikrát až na úkor zdraví, jelikož jedou pořád na maximum. To vše pro ty co neumí mluvit….