Ferda – virtuální adopce

Jsem Ferda a jsem už psí dědeček. Od štěňátka jsem vyrůstal v rodině, kde jsem si myslel, že se mám dobře. Nic jiného jsem neznal, tak jsem byl přesvědčený, že to tak má být. Ono to asi i docela šlo, když jsem byl ještě jakž takž v pořádku. I když úplně v pořádku jsem nebyl nikdy. Od malička mi zlobila kolínka, neběhalo se mi zrovna dobře a bolela mi. Ale nikomu jinému než mně to nevadilo. No a jak roky přibývaly, přibývali i moje problémy. Hůř se mi dýchalo, byly chvíle, kdy jsem se opravdu dusil. Měl jsem pořád žízeň, hodně jsem pil a když se mnou nechodili pravidelně ven, tak jsem kvůli tomu občas musel udělat loužičku i doma. No přece si nenechám prasknout močák, že jo. A taky jsem začal mít takové divné záchvaty, kdy jsem o sobě vůbec, ale vůbec nevědě. No bylo to hrozný a všem okolo mě to bylo fuk. Vlastně jim to nebylo fuk, vadilo jim to a tak se rozhodli, že se mi zbaví. Domlouvali se s jednou hodnou tetou, že mi dají do péče nějakého spolku. Víte, ten spolek se stará o pejsky, které nikdo nechce, kteří se mají špatně a tak. No a pak jim hledají nové suprácké. domovy. Tak už jsem se začal i těšit. Ale co se nestalo, ti moji „páníčci“ si to rozmysleli. No tak jsem jim předvedl ještě pár záchvatů a když na mě pořád kašlali s venčením, tak i loužiček a hele, pak to šlo. Znovu se s tou hodnou tetou domluvili a ona pro mne přijela. Předali mi jako by se nechumelilo, podepsali tetě nějaký papír, řekli jí, že se počůrávám (už jí ale neřekli proč) a že mám nějaké záchvaty. Ta hodná teta mi bafla a ujížděla se mnou pryč, abych už od těch lidí byl co nejdál. Cestou mi vyprávěla, že jedeme k jiné tetě, u které budu bydlet, než budu tak v pořádku, abych mohl hledat trvalý domov. U tety je mi moc fajn, mám jí strašně rád a ona má moc ráda mě. Hned se mnou začala jezdi k doktorům, stará se o mně a já jsem fakt šťastný, že v ní mám takovou obrovskou oporu. Z té hromady nemocí, které mám, jsem opravdu někdy už hodně unavený. Ale teta je tady, dostanu léky, pohladí mi, pomazlí, pošeptá mi do ouška spoustu krásných slovíček a hned je mi líp. Tak já jdu zase odpočívat. Prý vám teta ještě něco připíše. Zatím ahojtě.

Ano, okolo přijetí Ferdy k nám bylo opravdu veselo. Dokonce v době, kdy již byl několik dnů v dočasné péči, si původní majitelé darování Ferdy rozmysleli, chtěli zrušit darovací smlouvu a chtěli ho zpět. Ale jak vidíte, již měli smůlu. A nyní k Ferdovu zdraví. Má luxaci 4. stupně u obou patel a velké problémy s chůzí. Toto se dalo velmi dobře včas řešit operativně, bohužel nikdo to neřešil. Ferda má epilepsii, na kterou u nás začal brát léky, aby se zmírnila frekvence záchvatů a nebo alespoň neprobíhaly tak silně. Dále má diagnostikovaný Cushingův syndrom, který právě způsoboval to nadměrné pití. Je již také zamedikovaný a užívá velmi drahý Vetoryl, který mu ale naštěstí pomáhá. A poslední vážnou věcí je kolaps trachey a bohužel už i průdušnic a velmi často se dusí. I na to již má léky, ale ty se moc nekamarádí s léky na epilepsii, takže je není možné podávat v takovém dávkování, v jakém by bylo třeba. Další věc, která se dala řešit dříve a nemuselo to dojít až takhle daleko, kdy už není možnost mu pomoci. Chce se nám plakat i řvát vzteky, že jen díky absolutnímu nezájmu a laxnosti původních majitelů je Ferdův zdravotní stav hodně špatný a v podstatě již není řešitelný. Jeho veškeré jeho zdravotní potíže se dají potřebnou medikací držet na nějaké stabilnější úrovni a dá se pouze zpomalovat postup jeho nemocí. Z tohoto důvodu již Ferdovi nový domov hledat nebudeme. Zůstává tedy v doživotní péči našeho spolku u své milované tety Barušky Váňové. Barunko, moc děkujeme za to, že jsi Ferdíkovi poskytla již trvalý domov, i když péče o něj je pro tebe psychicky hodně náročná.

Pokud byste chtěli Ferdu podpořit, neváhejte nás kontaktovat na emailu kristina-pnp@seznam.cz anebo pište do zpráv na Facebooku Kristině Wurstové. Své příspěvky můžete zasílat na transparentní účet spolku číslo 222666000/2010.
Jsme vděčni za každou vaši pomoc a podporu.