Představujeme nového patrona PNP, herce Karla Zimu

 

 

Karle, jak jste se dostal k adopci vaší fenečky?

Už delší dobu jsme s manželkou uvažovali nad tím, že bychom pomohli nějakému pejskovi a vzali si ho k sobě. Růženka byla asi třetí pejsek, na kterého jsme se jeli podívat. Konkrétně jí našla manželka na stránkách Pes nejvěrnější přítel. Byla úplně maličké štěňátko, když jsme za ní jeli.

 

Proč jste si vybral právě spolek Pes nejvěrnější přítel?

Spolek PNP jsme dříve neznali a vybrali jsme si vás vlastně náhodou. Prostě jsme surfovali internet a Růženka byla v PNP.

 

Jak probíhalo vaše první setkání s Růženkou?

Byla to láska na první pohled! Šli jsme na procházku s její opatrovnicí a ještě s jejím malým bratříčkem. Na jedné louce po cestě u lesa jsem si lehl do trávy na břicho a to, jako dlaň malý nádherný „něco“, mi hned bez bázně a hany vylezlo na záda, sedlo si tam a rozhlíželo se, jako by říkalo: „Tak a teď jsem vaše. A s vámi odejdu!“ 🙂

 

 Jaké byly Růženky první momenty doma?

Už v autě mi chtěla sedět na klíně. Já jsem samozřejmě protestoval, ale nakonec jsem kapituloval. Vím, že se to nesmí, a taky na to už pak nikdy nedošlo, ale v ten první den jsem prostě vyměkl a nikdy nezapomenu, jak byla šťastná. Doma se pak rozkoukala docela rychle a byla hned od začátku anděl s ďáblem v těle. Buď řádila a hrála si nebo se mazlila. Co nás překvapilo bylo, že od samého začátku spala každou noc s námi, a to pod dekou, celou noc! Vůbec jsem nechápal, jak mohla dýchat!? To mimochodem trvá doteď, i v létě v těch nejtropičtějších nocích. No, evidentně má u Zimů ráda především teplo 🙂 Taky bylo od začátku jasné, kdo je její pán a láska – ano jsem to já.

 

Změnila nebo obohatila fenka Růža váš každodenní život?

Samozřejmě, že vám takový přírůstek do rodiny změní každodenní život. Nejen z praktického hlediska, ale i toho sociálního. Je to další člen rodiny, navíc člen, který se nehádá, ctí vás, stýská se mu po vás a je vděčný za trochu lásky a pár granulí. Jste pro něj všechno. A to je krásný závazek. Navíc vás vytáhne ven, i kdybyste normálně nešli. A tam je nejen čerstvý vzduch, ale i mnoho zážitků, seznámíte se s dalšími psími lidmi a jejich miláčky.

 

Máte nějakou vtipnou příhodu s Růžou, kterou byste rád sdílel?

Těch byla za ty tři roky spousta. Vtipná s ní byla třeba jízda na skútru. Když byla malá, vozil jsem jí v takové malé ledvince pro psy přes rameno, měl jsem Růžu v kapse na břiše. Vždycky chtěla mít hlavu venku. Uši jí vlály a ona sledovala všechno okolo. Vůbec se nebála, nechtěla vyskočit. Ostatní lidi i řidiče často dost pobavila.

 

Co byste vzkázal lidem, kteří o adopci přemýšlí, ale pořád váhají?

Živého tvora, jako je např. pejsek, nikdy nenahradí žádný PlayStation. Dá vám něco, co vám nedá kino, tenisový kurt, ani nejmodernější elektrospotřebič. Může vás udělat lepším a zodpovědnějším. Ale je třeba si toto rozhodnutí dobře rozmyslet, protože spojenectví s pejskem je bezvýhradní – pejsek není hračka. Je to kamarád na celý (jeho) život. Nikdy vám nepráskne do stolu a neřekne „odcházím“. Vždycky bude věrně čekat, jestli ho vezmete ven, kam půjdete, co uděláte, čím ho překvapíte a hlavně, jestli si s ním pak sednete do křesla a necháte ho, aby vám vyskočil na klín a tam se uvelebil.

 

Je pro vás důležité podporovat organizace, které pomáhají opuštěným a týraným zvířatům?

Ano, i těmto organizacím je potřeba pomáhat, pokud to jde. Zvířata také cítí bolest, smutek, ztrátu jako my. Přijde mi přirozené podporovat spolky jako je PNP, protože za nás za všechny dělají mnoho záslužné práce pro tvory, kteří za svůj, mnohdy nelehký osud, vůbec nemohou.

 

Chtěl byste čtenářům předat něco na závěr – ohledně adopce, dočasné péče nebo obecně o tom, jak bychom mohli lépe pomáhat zvířatům v Česku?

Těch způsobů, jak pomoci a pomáhat, je mnoho. Od finančních darů a příspěvků, přes šíření osvěty a informací, až po adopci samotnou. Žijeme tady na planetě v těsném vztahu se zvířaty, mnoho z nich je domestikovaných. A myslím, že lidé už stihli udělat mnoho špatného nejen vůči jiným lidem, ale i zvířatům. Pojďme jít příkladem našim dětem tím, že se budeme chovat hezky k němým tvářím. Budeme za to mnohonásobně odměněni (neznám krásnější teplo u nohou, než od toho schouleného klubíčka).