Rexík nás opustil a odešel za duhový most.
Rádi bychom Vám představila třetí z našich trvalých dočasných péčí. Představujeme Rexíka z Hněvic a jeho obětavou paničku Janičku (Jana Bártová Šlapáková). Jana a celá její rodina měla s Rexíkem tolik trpělivosti. To se opravdu jen tak nevidí. Smekáme před Jančou klobouk a děkujeme jí, že to s Rexíkem nevzdala a dopřála mu důstojné stáří v milující rodině. Moc děkujeme i Janičce Paříkové, která Rexíkovi velmi finančně pomáhá. Rex se nachází v péči u Pardubic.
Příběh Rexíka slovy paničky Janičky.
Když jsem se loni dostala do spolku Pes nejvěrnější přítel, bydleli jsme ještě v Rychnově v bytě 2+kk se dvěma dětma a dvěma bully a chtěli jsme s dočasnou péči začít, až se přestěhujeme do domečku. Jednak kvůli místu a taky kvůli financím. Ale slovo dalo slovo, koukala jsem na fotky, spřátelila se s Janičkou Paříkovou a s mužem jsme se rozhodli, že pomůžeme nějakému psíkovi formou dočasné péče. Domluvili jsme se, že to bude starý pes a Janička Paříková bude platit náklady, protože sama doma psíka mít nemůže. Padlo pár typů a pak jsme viděli Rexe a bylo rozhodnuto. Bohužel informace, které jsme o psíkovi dostali, nebyly úplně pravdivé a těsně před tím než přijel, jsme se dozvěděli, že byl z adopce už vrácen kvůli ošklivému napadení nové majitelky. No i přesto jsme se rozhodli ho k sobě vzít. Přivezla ho k nám Nikola Kolářová, která dělala v té době v útulku dobrovolnici a od které jsem měla informace o Rexovi. No bohužel hned první den doma pokousal manžela, když ho chtěl vyhodit z dětského pokoje a rukou ho postrčil. Nicméně jsme si říkali, že to je stres z nového prostředí, nikdy nás neviděl, do toho nová smečka, tak jsme to moc nehrotili. Bohužel za pár dní a pak ještě několikrát se situace opakovala, protože Rex nesnesl jakoukoli manipulaci. Několikrát napadl manžela třeba při česání, stačilo mu zavadit o záda, nebo s ním hnout na zemi a byl problém. A nebylo to jen malé kousnutí, ale ošklivé zranění. Kdyby měl Rex ještě v pořádku zuby, tak by měl manžel po ruce. I takhle mu zůstali jizvy, protože Rex trhal, překusoval a byl fakt zuřivý. Nechali jsme proto udělat komplet vyšetření a zjistili jsme, že nám dali dva očkovací průkazy pro něj, ale jeden byl od jiného psa, aby zakryli, že Rex po celou dobu u nich (prý 5 let) nebyl očkovaný a ani jinak ošetřovaný. Dále že má srůsty na páteři, které mu skřípou míchu a proto tak reaguje na manipulaci s ním a že má neléčený úraz asi po autonehodě, kdy se mu nechala bez ošetření srůst zlomenina nohy a kde přišel o prostřední prst na přední noze. Navíc, že díky nulové péči má v kosti celých zhruba 5 let infekci, která mu tam už udělala snítky. Proto to jeho pajdání a velká bolest. Nejdříve bylo rozhodnuto o amputaci a byla nasazena léčba antibiotiky, ale protože jsme to nechtěli vzdát, tak jsme nohu masírovali (nejdřív s košíkem, postupně to šlo i bez něj). Mazali mastičkou, chodili venku na různé povrchy, aby si noha zvykala a stal se malý zázrak a po skoro třech měsících na antibiotikách zánět úplně zmizel. Noha přestala být na pohmat a zatížení bolestivá, a tak se amputace mohla zrušit. Potom ovšem doma napadl dcerunku, když ho hladila a vystartoval ji po obličeji, protože mu při hlazení drkla do nohy a on už má zažité si nohu chránit. Tak to mohl být veliký malér, kdybych nestála hned u nich a nesrazila ho k zemi. Věděl že to neměl dělat, ale pro mě to bylo šílené. Brečela jsem, klepala se při představě co se mohlo stát. Začali jsme řešit i se Simonou ze spolku, co s tím a kam Rexe umístit, protože jsem z toho měla strach. Ale po pár dnech se nám to uleželo v hlavě. Věděly jsme, že tak reagoval kvůli tomu, co si prožil a že nemá šanci na jiné slušné umístění kvůli jeho věku (narozen 2002) zdraví a i těm útokům a přestaly tak hledat jiný domov. Zavedli jsme doma pravidla, kdy bohužel pro něj, byl více zavřený a děti ho nemohli hladit, kdy chtěli, ale jen když si sám přišel a eliminovali jsme tak situace, kdy může dojít k útoku. Rex se docela srovnal, víc si na nás zvykl. Pak jsme se přestěhovali a Rex dostal venkovní boudu a je tak venku. Tím se vynulovaly situace, kdy by docházelo k nechtěnému zakopnutí nebo strčení od dětí. Takže teď si s ním venku hrajeme, děti ho mazlí a on se strašně změnil. Je mazlivější, vítá nás, hraje si, oblizuje děti. Akorát před Vánoci už na tom byl docela špatně. Špatně se zvedal, hodně pajdal, kolikrát ani nevylezl z boudy, když jsme přišli domů. A tak jsme okamžitě jeli na veterinu, protože jsme se báli, že je to už konečná pro Rexíka. Pan veterinář ale říkal, že dokud má chuť do života, že by ho neutrácel. Nasadil tedy šíleně drahé léky na bolest a Rexík zase ožil. Bohužel má silnou artrózu a šílenou dysplázii, špatně chodí, vyklubuje přední nohu do strany a i ty zuby, které má zkažené ho musely hodně bolet. Ale teď s těmi léky se mu strašně ulevilo a je zase vitální. Léky bohužel stojí 2000 Kč měsíčně. Uvidíme jak dlouho takový stav vydrží. Je to teď taková hra o čas.
My přejeme Rexíkovi, ať si může svou rodinku užívat co nejdéle to půjde. V případě Vašeho zájmu o podporu Rexe nás neváhejte kontaktovat na emailu kristina-pnp@seznam.cz anebo pište do zpráv na Facebooku Kristině Wurstové. Své příspěvky můžete zasílat na transparentní účet spolku číslo 222666000/2010.
